Těšte se na:
- Rozhovor o tom, jak samotářsky žijící Václav potkal lásku svého života Markétku, a tím začalo jeho žití uprostřed živé a hlučné rodiny s malou Emičkou a psem. A že jim RUŠka v období sžívání nejednou pomohla vše vyjasnit a domluvit se.
- Příspěvek terapeutky a právničky Marcely, která denně komunikuje s lidmi, svým partnerem Ondřejem a především malou dcerkou Klárkou. A o to, jak pro to vytvářet rovnocenný a bezpečný prostor, se dělí i s vámi.
- Příběh o tom, jak žít šťastně podle sebe. Kdo by to nechtěl? Terezka si takový život vytvořila a je živoucím důkazem toho, že to je možné.
- V romantickém příběhu najdete sdílení Jozefa, jemuž se plní jeho dětské sny a nachází odpovědi na otázky, jaké si pokládal jako chlapec.
- Jaké posuny a uvědomění zažívali účastníci i členové lektorsko-asistentského týmu na dvou R1, únorové v Čechách a březnové na Slovensku, zjistíte v reportáži.
- Lektorské okénko Karla Nejedlého je o tom, že pokora je základ všeho.
Celé číslo je protkáno citáty, vtipy, opepřeno tipem na výlet v okolí Chytrova – tentokrát na poetické místo s názvem Ďáblova prdel a jarními recepty z chytrovského blogu.
Dnes pro vás máme ukázku z rozhovoru s partnery Markétkou a Vaškem:
Prozradím, že na život nejste sami dva. Žije s vámi Markétčina dcera Emička. Jaké bylo sžívání vás třech?
Markétka: Velmi intenzivní… náročné i krásné. Václav se s Emičkou znal už od jejího batolecího věku, takže si nebyli cizí. Ale je jiné se potkávat než spolu bydlet. Oba jsme měli dříve svou, jinak zaběhlou domácnost a trošku jiný styl života. Já jsem řešila ještě i rozchod, který pro mě byl zároveň milníkem, kdy jsem se vydala cestou toho, co chci já, a ne, co chtějí druzí. Vykoukla spousta třecích ploch, v domácnosti, partnerství, rodinných vztazích atp. Největší pomoc mi v této situaci poskytla RUŠka. Oba dva jsme měli silnou vnitřní motivaci. Nakonec nás toto období ještě více spojilo.
Václav: Tak toto byla alespoň pro mne ta nejnáročnější část příběhu. Žil jsem celý život sám a byl doma zvyklý na naprosté ticho, kdy je slyšet jen tikot hodin. A najednou (po čtyřicítce) mám v malém bytě ještě ženu a malou holčičku, což je vlastně žena na druhou (neustálé švitoření a emoce jak na horské dráze). A k tomu ještě máme Markétčina psa. Jak bych to… No ticho to rozhodně nebylo a tikot hodin bych slyšel, jen kdyby byly o velikosti olomouckého orloje.
Trochu si z toho dělám srandu, ale je fakt, že ze začátku jsem hodně čistil a vyplavilo se mi tolik bloků, že jsem tomu až nechtěl věřit. (Jestli si někdo myslí, stejně jako jsem si tehdy myslel já, že už je opravdu hodně vyčištěný, nechť si pořídí dítě.) Díky RUŠce a tomu, že jsme čistili oba dva, jsme to vlastně zvládli moc pěkně a sladili se velmi rychle. Hlavním motorem ale byla naše vzájemná láska a touha najít cestu.
Stojí za to část dál: CHCI ČÍST
Objednat si je můžete: